Stěhoval jsem se vloni v srpnu ze Smíchova kde jsem bydlel ve 3.patře a házení klíčů návštevám patřilo ke svátečním záležitostem. Dveře měli Brano (zavírá samo), kouli a nebyl problém. Nikdo mi nikdy nic z chodby neukradl (nic jsem tam neměl) a taky nebylo prudících sousedů, kteří zamykají a dbají na sousedy aby zamykali též. Zvykl jsem si na to a přestěhoval jsem se na sídliště ke konečné metra trasy B.
Po nastěhování do 4.patrového domu jsem si svůj zvyk nezamykat udržel. Ze začátku nejprve někdo z domu vylepil na dveře cedulku "zamykejte dům, krade se všude, bojíme se, atd.". Strhnul jsem to a čekal jsem, že bude nějaké setkání s obyvateli domu kde bude nějak vysvětleno co a komu se konkrétně ztratilo. Nic se nestalo. Dál jsem nezamykal do doby než jsem jednou šel v noci domů a při odemykání domu (který má zvenčí kouli) jsem dveře odemknul a pouze zavřel. Ve výtahu jsem potkal přinasranou sousedku, která se ptala zdali jsem zamknul. Odvětil jsem, že nikoliv. Ona se přinasrala ještě více, že bude teda muset jít za mě zamknout. Informoval jsem ji, že já jedu domů a to co ona bude dělat, mě nezajímá. Nahoře ve dveřích již čekal její partner, kterému oznámila to co jsem jí stihnul vysvětlit cestou ve výtahu – nezamykám, jelikož nemám pocit, že bych tím vyřešil bezpečnost domu. Kdo chce se do domu dostat, ten se tam dostane a jeden zámek mu v tom nezabrání a místo toho se snižuje kvalita bydlení pro běžné obyvatele domu, kteří chtějí využívat elektronické otevírání dveří. Dále jsem jí stihnul ještě říci, že většina krádeží vzniká za spolupráce zevnitř a tudíž, lze považovat dbání na zamykání za možnost vytváření si alibi "já zamykám, jak já bych mohl v domě pomáhat někomu něco ukrást ?". Toto jí donasralo a ihned to ústně předala svému partnerovi. Ten neváhal a vybaven sebevědomím a hrubou silou mě přimáčknul svojí rukou na moje dveře a začal mi vysvětlovat, že pokud nebudu zamykat po 22h hodině, tak mi prokopne dveře a vytáhne si mě z bytu a další nápady nalitého občana postkomunistické země.
Od té doby jsem tyto dva své spolubydlící v domě nepotkal. Když byly dveře rozbité a místo "zavírání samo" se pouze přivírali jsem zavolal na správu domu a informoval je o tom, že mají dveře přijet opravit tak aby se nemusely zavírat osobně. Jejich nabádání (společně s cedulkami na dveřích od České pojištovny a Policie ČR "Zamykejte…") na zamykání jsem jedním uchem poslal do hlavy a druhým z hlavy ven. Neplatím snad správce domu za podobné rady, ale za to aby služby fungovali. Jak je ve dveřích brano a bzučák odmítám zamykat a zavírat. Chodím ještě do jiného vchodu o ulici vedle a tam je normální to samé na co jsem zvyklý – nezamykat a otvírat návštevám elektronicky bzučákem.
Potvrzuje se mi tímto jedna skutečnost, kterou v ČR vidím. Nejsilnější proud je protiproud. Místo podpory změn, které vedou ke zlepšení se stádo rychle drží těch, kteří zajišťují "zmražení" stávajících pořádků a veškeré změny považují za změny k horšímu (už jenom samotné navykání se na změny je pro stádo dost náročné, natož se zžít s důsledky změn). Nejlépe mi to potvrdila právě sousedka zamykačka, která mi argumentovala, že bydlíme v ulici s "bezdomáči" a tudíž nezamčené vchody oni rovnou jdou vyloupit nebo aspoň vysprejovat (nic takového se nikdy nestalo) a navíc oni nejsou jediná partaj, která zamyká…
Příště o igelitových taškách s odpadky přes noc na chodbě.